Nedávno jsem pro Hitradio natočila skvělý podcast. Název cílí na rodiče 👨👩👦👦 dětí, ale nenech se tím odradit. V podcastu najdeš spoustu užitečných informací a pohledů, i když děti vůbec nemáš!
Podcast 🎧 JAK S DĚTMI MLUVIT O SEXU si poslechni ZDE »
Výňatek z podcastu:
IVA: Deniso, mohla byste nám popsat svou cestu k tomu, čím jste dnes?
DENISA: Moje cesta začala výrazněji ve 20 letech. Tehdy jsem si říkala, že sex není špatný, ale ani vyloženě dobrý. Cítila jsem, že tam musí být něco víc. Sexualita by měla být něco nádherného, krásného, víc, než co jsem tehdy prožívala s přítelem.
V 90. letech jsem našla leták o ochutnávce tantry. Myslela jsem, že půjde o večer ke zlepšení sexuality. S přítelem jsme šli a dávalo nám to smysl. Postupně jsme nastoupili do dvouletého výcviku, což pro mě byla hluboká cesta sebepoznání. Nerostla jsem jen v oblasti sexuality, ale celkově jsem se vracela k sobě.
Když jsem do výcviku vstupovala, byla jsem vzdálená svému tělu a měla spoustu potlačených pocitů. Zkušenost práce s tělem, dotekem, pohybem a dechem byla pro mě cestou návratu k sobě. V tom prostředí jsem se cítila jako doma.
Pak jsem začala tlumočit a asistovat na seminářích. Během studia na univerzitě jsem začala vést vlastní semináře a od té doby se to rozvíjelo. Jsem vděčná, že mi tato práce zůstala.
IVA: Dnešním tématem je sex a sexuální výchova dětí. Mám pocit, že většina z nás zažila trapné momenty, když se doma objevilo téma sexu…
DENISA: Přesně, to, co popisujete, zná většina z nás. Já měla babičku, která při líbacích scénách běžela před televizi a zakrývala ji vlastním tělem. Protože se televize odrážela do skleněné vitríny, dívala jsem se tam.
Když jsem dospívala, četla jsem časopisy jako Bravo Girl s rubrikami o lásce a sexu. Pamatuji si, jak jsem jednou ležela ve vaně, četla časopis, a máma nakoukla do koupelny s tím, že když čtu tyhle časopisy, nemusí mi nic vysvětlovat. I když byla docela pokroková a chodila na nudistické pláže, taky nevěděla, jak o tom mluvit.
Sexuální výchova ve škole
Když jsme se spolužáky ze základky sešli po 25 letech, vzpomínali jsme na hodinu sexuální výchovy. Všichni si pamatovali to samé – učitelka přišla do třídy celá rudá a nervózní. Nepamatovali jsme si, co říkala, ale jak byla neklidná a jak jí to bylo nepříjemné. Kluci museli do kabinetu vedle, aby holkám vysvětlila menstruaci.
Takhle se předávala emoce, že je to něco nevhodného, z čeho jsme nervózní, o čem se špatně mluví. Tento emoční kód kolem sexuality máme dodnes.
Jak mluvit o sexu přirozeně
Pro mě osobně se to přemazalo tím, že jsem od mládí procházela řadou výcviků, kde se se sexualitou pracovalo vědomě. To mi za ty roky dalo lehkost a přirozenost, se kterou dnes dokážu o sexualitě mluvit.
Vnímám, že to je i to, co lidem předávám na kurzech pro páry. Část se týká doteku a vědomého milování. Pamatuji si, jak za mnou přišel pár a říkali: „My jsme spolu 30 let a až tady na kurzu jsme poprvé začali s partnerem mluvit o našem milování. Nikdy jsme se o tom nebavili.“
Myslím, že to silně vypovídá o naší společnosti. Máme v sobě stud a nervozitu, nevíme, jak o tom mluvit. To nás velmi limituje v intimitě a hloubce kontaktu.
Jak na sexuální výchovu dětí
Dospělí často řeší, co mají dětem říct. Ale velkou část sexuální výchovy dělá to, jak to my sami máme nastavené. Když se jako dospělí začneme vědomě zabývat sexualitou, zkoumat své tělo a doteky, rozvíjet se v komunikaci o intimních věcech s partnerem, čím víc lehkosti a přirozenosti v tom najdeme, tím lépe budou vybavené i naše děti.
Říct to dětem, i když to není jednoduché, je vlastně jednodušší než jít vlastní cestou změny. Když mluvím se ženou, která nechce, aby její dcera měla „tak blbej život jako ona“, říkám jí: „Tak se teď začni starat, abys byla spokojená, šťastná, radostná a naplněná ve svém těle. Je jedno, jestli je ti 50, 60 nebo 70. Tvoje dcera, i když je už třeba dospělá, bude mít benefit z toho, jakou změnu uděláš v sobě.„
Autenticita je klíčová
Velká část informací se předává podprahovým způsobem. Kdyby se moje babička, která se velmi styděla za nahé tělo, snažila být v pohodě a zkoušela, že je to v pořádku, ale necítila se komfortně, nedala by mi dobrou zprávu. Ona to v sobě má nastavené jinak.
Je důležité být autentický. Nepředstírat, že jsem v pohodě, když nejsem. Dítě stejně zachytí tu emoci, která je za tím.
Moderní přístupy k sexuální výchově
Dnes už vzdělávání mohou převzít i odborníci. Například moji absolventi založili projekt Zdravé dospívání. Chodí do škol od mateřských po střední a poskytují smysluplnou výuku. Není to jen o sexualitě – to, že dětem řekneme, aby používaly kondomy a dávaly si pozor na nechtěné těhotenství, je důležitá informace, ale to není sexuální výchova. To je jen prevence průšvihu.
Sexuální výchova začíná u sebepoznání:
Kdo jsem já? Jak se cítím? Jaké jsou moje potřeby, preference, hranice? Jak se naučím vyjadřovat své potřeby a hranice, aby mi u toho nebylo trapně? Jak se naučím vnímat druhého?
To je důležitý základ pozdější sexuální interakce.
IVA: Zmínila jste hranice. To mě zaujalo, protože si myslím, že ochrana našich hranic patří do naší výbavy. Součástí sexuální výchovy je i to, abychom si ty hranice drželi a chránili. Některé děti se rády objímají a pusinkují, jiné ne. Jak by měli rodiče reagovat?
DENISA: To učení se hranicím začíná ještě dřív než u sexuality. Je to i o tom, že dítě má svůj prostor, do kterého mu nezasahujeme. Jsou to zdánlivě nevinné situace, třeba když řekneme: „Půjč svou hračku Pepíkovi.“ Ale dítě to může vnímat jako narušení hranice.
My jako rodiče, abychom zachovali společenské dekorum, dáváme dítěti příkazy, kdy se učí být nevěrné samo sobě a porušovat své hranice. Můžeme začít pomáhat dítěti prožít, že je respektované ve svých pocitech a hranicích tím, že ty hranice uznáme. Třeba řekneme: „Chápu, že nechceš půjčovat svou hračku. Je tvoje a bojíš se o ni.“
Už jen to pochopení a uznání vlastních pocitů vytváří důležitý základ i pro pozdější sexuální život. Na těchto situacích, které se netýkají doteku a sexuality, se učíme (ne)respektovat své pocity a potřeby.
Dítě by mělo od malička zažívat, že je respektované. To neznamená, že vždy bude po jeho. Mohou být potřeby, které nemůžeme naplnit, ale můžeme dítěti říct: „Vnímám tě, chápu tě, rozumím ti a uznávám, co cítíš.“
Celý podcast 🎧 JAK S DĚTMI MLUVIT O SEXU si poslechni ZDE ⤵️
Pravidelná inspirace
pro šťastný život a vztahy?
Vyplň svůj e-mail a nejnovější články a videa budou chodit přímo do Tvé schránky.