Na svatbu jsem se vždycky dívala spíš skepticky. Obě babičky se rozvedly pár let po porodu mámy a táty, a spadaly tak perfektně do současných statistik… ale už v 50. letech! Podobně moje máma, která se během mého dětství rozvedla dokonce dvakrát… Není divu, že jsem hned ve 20 letech začala se svým tehdejším přítelem jezdit na semináře, abych se o vztazích a intimitě něco naučila. A natolik mi to dávalo smysl, že jsem v této oblasti začala i učit.
Díky tomu jsem mohla mimo jiné vidět, že mnoho párů prožívá náročná období, zejména po příchodu dětí. Podobně jako mí prarodiče a rodiče prožívali odcizení, neporozumění a útlum v intimitě.
Moje práce mě bavila natolik, že jsem si dlouho říkala, že já děti asi fakt mít nemusím. Proč bych obětovala něco, co mi dává tak velký smysl a tolika lidem pomáhá, pro nějaké kňourající a všude drobící škvrně?
Navíc vědouc, že pro děsivé množství dvojic je sladké miminko limitem pro lásku i vášeň, a počátkem konce vztahu…
Proto jsem polkla, když mi v roce 2012 moje osvědčená vědma vyložila karty a říká: „You have pregnancy cards…“ = „Máš tu karty těhotenství…“. „A tvůj partner taky…“, pokračovala.
Hned se mi spustily všechny strachy, co by to mohlo znamenat: počátek konce vztahu, obětování práce, která mě tak baví… „A co by to přineslo do mého života a vztahu?“ zeptala jsem se duchaplně.
Co přišlo mi vzalo vítr z plachet. Stručně řečeno, samá pozitiva. Posílí to vztah. Posílí mě to fyzicky i psychicky. Moje práce pokvete dál, budu mít podporu a nebude to žádný velký zlom… To, že to bude dobré i pro mého muže, jsem věděla, aniž bych se na to ptala karet…
Pedro na sebe nedal dlouho čekat. A když mě Pavel o pár měsíců později požádal o ruku, byla jsem dojatá a ve výsledku jsem byla ráda, že nebudu muset nikde dokazovat, že to dítě je fakt moje, kdybychom měli různá příjmení…
Termín svatby jsme vybrali za pomoci astrologie, vždyť i Karlův most má položený základní kámen k astrologem určeném datu.
Tak to je příběh naší svatby… a i když příběh našeho vztahu je mnohem, mnohem delší a patří až do 90. let, nejspíš je dobře, že jsme spolu tehdy ještě nezačali žít. Oba jsme si mnohé prošli a naučili se.
Velmi obdivuju dvojice, které se poznaly na střední škole a v 50 jsou pořád spolu. Smekám před jejich uměním překonávat těžkosti a krize, už když jim bylo 20+ a doma jim kvičelo pár dětí. Že se nezavřeli v bolesti a nežili (příliš dlouho) paralelní životy, nebo dokonce nešli od sebe, ale znovu a znovu otevírali svá srdce jeden druhému, kultivovali lásku i vášeň a znovu a znovu se nově poznávali.
Pedro se nám narodil, když mi bylo 37 let. Olík o pár let později. Ani jsem netušila, kolik lásky a radosti přinesou do našeho života. I když jsou to normální, zdravý děti, takže navzdory tomu, jak jsou úžasný, sladký a milovaný, pravidelně nás i vytáčí do běla.
Abych to tak shrnula, jsem šťastná a vděčná.
© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2020
Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email [email protected] a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!
Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec:
Pravidelná inspirace
pro šťastný život a vztahy?
Vyplň svůj e-mail a nejnovější články a videa budou chodit přímo do Tvé schránky.
Regular inspiration
for your happy relationship
Fill in your email and the latest articles and videos will go straight to your inbox...