Jak zlepšit partnerské vztahy

A když se po pár letech divíme, proč že se ten druhý chová tak divně, proč je nepříjemný, proč stále něco vyčítá, proč nekomunikuje, proč je tak hodně v práci, proč se mě nezeptá, jak se mám, proč už se mě nedotýká, proč mě ani neobejme, jaktože zapomněl na mé narozeniny?!, proč tak mlaská, proč se jenom dívá na telku… může být už pozdě anebo alespoň hodně těžké zaběhnuté návyky ve vztahu měnit.

Kde se to tedy pokazí, a jak zhoršení a odcizení ve vztazích předcházet? Zakopaný pes bývá v tichém předpokladu, že když se dva mají rádi, vše jde tak nějak od sebe. Často si přitom ale neuvědomujeme, že se v začátcích vztahu k sobě chováme hodně jinak, než po pár měsících či letech.

Jinými slovy, kdybychom se k sobě stále chovali tak, jako když jsme byli zamilovaní, nebyly by žádné rozchody a rozvody. Možná si řeknete, no jo, ale když jsme zamilovaní, jde to samo od sebe… Jenže: zamilovanost vzniká i z toho, jak se k sobě chováme.

V začátcích vztahu společně zpravidla trávíme spoustu kvalitního času. Chodíme do přírody a držíme se za ruce. Díváme se sobě do očí. Ptáme se na pocity a zájmu toho druhého a nasloucháme. Vyprávíme o sobě, o svých pocitech a o svém životě, a je nám nasloucháno. Hodně se dotýkáme a hodně se objímáme. Chodíme spolu do kavárny, na večeři, na piknik. Vaříme si společně. Jezdíme na výlety.

Toto vše postupně řídne. A nejpozději, když se narodí první a druhé dítě, spolyká většinu času péče o ně, o domácnost a práce. Případně ještě stavba či rekonstrukce domu, abychom jako rodina měli kde žít.

Večer se pak potkávají dva unavení rodiče. Nezřídka s pocitem nedocenění toho, co jeden a druhý dělá. Žena vyčerpaná z neustálé přítomnosti dětí a nikdy nekončící péče o ně a domácnost. Muž z vydělávání a stavby domu. Nebo jiná kombinace. V lepším případě pusa na dobrou noc, ať se alespoň trochu vyspíme.

A po pár letech pak vyhoření. Případně se objeví Někdo, kdo mu či jí dá víc pozornosti, které se jim ve vztahu už dlouho nedostávalo. On potká milou, upravenou ženu, která ho obdivuje, usmívá se, je v pohodě a nic mu nevyčítá. Ona potká někoho, kdo jí naslouchá a vnímá. Oba hladoví po něčem, co už se jim „doma“ dlouho nedostalo. A je na problém zaděláno…

Tento scénář se vás může v různých změnách týkat, i když si myslíte, že u vás je všechno v pořádku. Ale ruku na srdce, kolik času trávíte společně jen vy dva? Kdy jste si spolu vyrazili na výlet? Kdy jde se spolu byli projít, a neřešili přitom v hlavě různé povinnosti, nebo co bylo včera a co bude zítra? Jak často skutečně vnímáte jeden druhého?

Většina vztahů nekončí kvůli něčemu zásadnímu, ale kvůli pomyslnému stokrát nic umořilo osla. Stokrát si mě nevšimnul, když jsem potřebovala obejmout. Stokrát mi vyčetla, že houbičku na nádobí házím do dřezu místo na okraj. Stokrát mě neslyšel, že potřebuju pomoct. Stokrát mě odmítla, že nemá náladu. A z těch i zdánlivě malých a nenápadných nepovšimnutí a odmítnutí se postupně staví zeď. A my pak prohlásíme, už jsme se sobě odcizili.

Ta zeď je postavená z větších a menších bolestí a uzavření se. Naštěstí je možné ji opět zbořit, a být si blíž. Dokonce znovu zažívat i motýlky v břiše, jako když jsme byli na začátku vztahu. A to přestože si myslíme, že to mezi námi dávno vychladlo. Opravdu? Ano. A ani vám to nemusí zabrat moc času. Ale vyžaduje to změnu některých partnerských návyků. Jak na to?

Můžete začít těmito jednoduchými, ale velmi účinnými kroky:

KOMUNIKACE:

Sedněte si s partnerem alespoň na 10 minut denně, abyste si řekli, jak se cítíte a co byste případně potřebovali. Můžete podílet pár vět o tom, jaký byl váš den. Nemluvte ale jen o faktech. Co se dělo. Zaměřte se na to, jak vy se cítíte, jak se máte. A pokud něco potřebujete od druhého, řekněte mu to. Například: „Dneska jsem měla náročný den a cítím se vyčerpaná a smutná. Potřebovala bych obejmout.“

A druhý jen naslouchá, nevyvrací pocity partnera či partnerky. Neradí (pokud o radu není požádán), ani se nesnaží se situaci jakkoliv řešit. Může zopakovat, co slyšel a co vnímá, například: „Vidím, že jsi dnes měla hodně starostí.“ a obejme partnerku.

Vezměte si alespoň pár minut na to, abyste měli prostor promluvit a současně pak i slyšeli a vnímali toho druhého. Jak se měl on? Co by potřeboval? Naučíte se tím sdílet z větší hloubky a poskytovat jeden druhému podporu.

DOTEKY:

Vědomě se dotýkejte jeden druhého. Běžte na procházku, chytněte se za ruku. Obejměte se a polibte, když se loučíte a vítáte. Přitulte se k sobě na 10 minut denně n gauči nebo v posteli. Vytvářejte každý den chvíle, kdy zastavíte tok myšlenek a činností, a jen vnímáte svá těla v blízkosti a doteku. Může to být obejmutí. Pohlazení. Políbení. Masáž chodidel nebo drbání ve vlasech.

Doteky nás vyživují, zklidňují a sbližují. Opět vám stačí třeba jen 10 minut denně. Ale když se budete vědomě dotýkat každý den, už po pár dnech uvidíte, jak sílí vaše partnerské pouto.

EMOCE:

Někdy se vlivem sbližování (i díky komunikaci a dotekům) začnou ozývat starší emoce. Pocity bolesti a odmítnutí z minulosti. Něco, co se stalo dříve, nás to zabolelo a dosud to v nás nějakým způsobem vězí. Součástí uzdravování vztahu je i uznání a uvolnění těchto pocitů, aniž by ničily vztah.

Jak na to? To už je trochu vyšší dívčí, ale nic, co byste nezvládli. Můžete se otevřít i těmto pocitům, aniž by vás opět oddalovaly. Ale naopak, aby vás sblížily. Aby mezi vámi opět rozkvetla láska a vzplanula vášeň.

Více se k tomu můžete dozvědět díky videoseriálu, který jsem vytvořila jako vztahovou inspiraci i záchranu. Sérii 3 KLÍČE PRO NAPLNĚNÝ VZTAH si můžete stáhnout zdarma ZDE.

A pokud víte, že váš vztah potřebuje vzpruhu, a chcete efektivní, účinnou a rychlou pomoc, přijeďte na víkendový kurz RETREAT PRO PÁRY nebo vstupte do online programu TAJEMSTVÍ ŠŤASTNÉHO VZTAHU. Tyto kurzy pomohly už tisícům párů, z nich mnozí doslova nevěděli kudy kam a říkali si, tak buď rozvod nebo ještě zkusíme tohle.

Pokud jste ve vztahu opravdu v krizi, můžete si dát nějakou lhůtu – například půl roku nebo rok, kdy na vztahu budete pracovat. Protože odejít můžete i později, nebo ne? Ale předtím do toho dejte všechno.

Nemáte co ztratit. A můžete se přitom hodně naučit. I kdybyste se nakonec rozejít měli, tak to, že věnujete pozornost jeden druhému, učíte se komunikaci a zkoumáte, jak ve vztahu věci dělat lépe, vám může jen prospět. Ať už v tomto vztahu, nebo v budoucím. A šance, že se vám podaří ve vztahu mnohé změnit, a z odcizení nebo války vytvořit opět lásku a vášeň, jsou při troše snahy hodně vysoké.

Rozchody a rozvody bolí. Obzvlášť, když už spolu máte děti, a potkáváte se skrze ně další spoustu let. Proto udělejte pro vztah maximum. Ne na úkor sebe. Ne za cenu sebepotlačování a odříkání si nebo trpění.

Učte se lásce k sobě, Učte se zdravé komunikaci. Učte se vnímat a vyjadřovat své potřeby. A současně vnímat a respektovat potřeby druhého. Učte se o vztazích a intimitě. Protože je to umění, které není vrozené, ale naučené. A od svých rodičů jsme se většinou bohužel nemohli inspirovat tak, jak bychom si pro svůj život přáli.

Ale nikdy není pozdě. A tak, ať už jste spolu 5 nebo 30 let, začněte se zajímat o to, co a jak dělat, aby vám ve vztahu i v životě bylo lépe. Jak vytvořit a vyživovat skutečnou intimitu, duševní a tělesnou. Jak zažívat víc radosti a lehkosti. To, že máme svůj život s kým sdílet, je vzácné a křehké. A nikdy nevíme, na jak to bude ještě dlouho. Pečujme o tento dar, jako by každý náš den měl být tím posledním.

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2022

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email [email protected] a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!

Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec: