Co mají společného sex a emoce? aneb Proč je někdy dobré mít doma „Itálii”

Znáte ten pocit, kdy vnitřně zuříte, ale raději to spolknete, protože nechcete dělat dusno? Nebo byste se nejraději rozbrečela, ale zamáčknete slzu, protože nechcete ztratit tvář?

Je řada chvil, které nemusí být nejlepší pro volný průchod emocí. Například na úřadě, kde se snažíte být milá, i kdybyste druhou stranu nejraději zakousla. Ale je prostředí, kde byste své emoce dusit rozhodně neměla. A tím je intimní vztah.

Možná namítnete, že co se týká tzv. negativních emocí, tak není fér, abyste svou frustraci házela na partnera. Že rozhodně nechcete italskou domácnost a coby kultivovaní inteligentní lidé byste se s partnerem o důležitých věcech měli přece nějak rozumně domluvit. Takový scénář je úžasný, pokud s tím, o čem mluvíte, nemáte spojené žádné silné pocity.

Nedoporučila bych vám však, abyste se někde v koutku uklidnila, a pak se svým miláčkem „v klidu“ a rozumně promluvila. I když ve vás uvnitř zuří bouře nebo byste se zoufalstvím nejraději rozplakala.

Klidná a rozumná?

Řada žen chápe, že by měly být přece rozumné. Své pocity se naučí studovat a je-li to nezbytné, pokud možno klidně o nich komunikovat. Aby měl člověk pocit „práva na život“, měl by k němu být nějaký jasný důvod. Takový, který je i sdělitelný a druhá strana ho dokáže pochopit.

Ale jak to vypadá v praxi? Jako ženy míváme řadu pocitů, které si nedokážeme nijak vysvětlit. A jednou z nejprotivnějších otázek pak může být: „Co je ti? Vysvětli mi to. Jaký máš k tomu, co cítíš, důvod?“

Ten ale vždy nemusí být. Někdy se jedná o pocity z našeho nitra. Zejména před začátkem menstruace řada žen prožívá mnoho „nelogických“ pocitů, které souvisí spíš s podvědomím než s tím, co se děje kolem.  Jindy „nachytáme“ emoce zvenku. Například bylo v práci přes den dusno a my odcházíme napjaté a stažené, i když se nás to přímo netýkalo.

Nebojte se zařvat

Ohledně vztahu se naše „nepohodlné“ pocity mohou týkat i nějaké nerovnováhy. Můžeme se cítit vzteklé, smutné či nejisté a podobně. Takové pocity bývá důležité s partnerem komunikovat spíš tím, že je vyjádříte prožitkem, než že je pojmenujete. Co to znamená?

Ve výsledku pro muže bývá mnohem srozumitelnější, když se rozpláčete, místo toho, že mu řeknete, jak jste smutná. Nebo z vás srší hromy blesky, namísto abyste oznámila, jak vás něco trápí.

Důležité je, že pocit a jeho vyjádření musí být autentické. Upřímné a ze srdce. I když jde o konflikt. Protože s partnerem se přece hádáte jen proto, že vám na vztahu záleží. Nebo byste plýtvala svou energii na někoho, kdo je vám už jedno?

Muži slova neslyší

Již více než 10 let vedu semináře a pomáhám lidem v oblasti vztahů a intimity. Potkala jsem desítky žen, které se svému muži snažily roky něco důležitého sdělit. Že jim něco vadí. Že je něco trápí. A když už to vnitřně vzdaly a rezignovaně iniciovaly rozchod, jejich partner se zpravidla zcela upřímně divil: „Co???? Něco je snad špatně? Vždyť máme super vztah, ne?“ On tu ženu zkrátka vůbec „neslyšel“.

Protože v partnerství jsou více slyšet emoce než slova. A pokud si emoce schováme a jen mluvíme, jde tato zpráva většinou jedním uchem tam a druhým ven. Jakkoliv se to zdá zvláštní a nelogické.

Itálie = dobrý sex

Tělesné vyjádření emocí – a tím mám na mysli pohyb těla, hlas, výraz tváře… – má další ohromnou výhodu. Dynamika projevovaných citů, těch skvělých i nepohodlných, jde ruku v ruce s vášní a sexualitou.

Když se zeptáte dvojic, které mají doma „Itálii“, zpravidla s úsměvem přikývnou, že v sexu jim to klape. A naopak „rozumné“ páry, které o konfliktech jako vyspělí lidé v klidu komunikují, žádný křik a pláč, si často postesknou, že sexu u nich není mnoho, případně za moc nestojí.

Rovnice je jednoduchá: potlačované emoce (a mezi ně patří i ty rozumně v klidu komunikované) = tlumená vášeň a sexualita. Ano, jako ženy s každým pocitem, který vyhodnotíme jako nežádoucí a snažíme se ho udržet pod pokličkou, tlumíme i svou sexualitu. S každým potlačením smutku a zlosti ubíráme na plameni své vášně.

Pochopitelně existují výjimky potvrzující pravidlo, ale nebývá jich mnoho. A tak, pokud nejste už alespoň napůl osvícené a autenticky svobodné od rušivých pocitů, dávejte své emoce v partnerském vztahu najevo především neverbálně. Nebojte se důrazu gest ani zvýšeného hlasu. Nebojte se slz. Důležité je být v tom upřímné a dovolit si být i zranitelné. I v té nejzuřivější hádce mít srdce otevřené láskou.

Sebekontrolu si nechte na úřad. A občas do práce. V partnerském a intimním vztahu ale nemá své místo.

 

© Mgr. Denisa Říha Palečková, 2016

Chcete tento článek zveřejnit či jeho části citovat na svém webu? Je to možné s uvedením autora (Denisa Říha Palečková) a zdroje článku (odkaz na tuto stránku). Zároveň nás prosím informujte na email info@denisapaleckova.cz a pošlete nám odkaz na Váš web, kde je citace či článek umístěn. Děkujeme!

Pokud budete chtít uvést také informace o autorce, využijte tento odstavec:

Přináší zcela nový pohled na intimitu a metody, jak tuto oblast využít pro zdraví, štěstí, partnerský život a osobní rozvoj. Díky svým kurzům, přednáškám a článkům pomohla od roku 2002 již několika tisícům lidí k radostnějšímu a naplněnému životu. Je známá především díky sestavení celostní smyslné masáže, která se u nás rychle rozšířila pod názvem tantrická masáž. Párům ukazuje, jak naplnit vztah láskou a vášní a být zamilovaní třeba i po 20 letech. Spoluzakladatelka Školy celostní smyslné (tantrické) masáže, Školy šťastného partnerství, masážního studia Tantra Spa a profesionálního výcviku Core Touch. Do Čech zavedla také tzv. vaginální mapování a léčení jizev.

Pravidelná inspirace
pro váš šťastný vztah?

Vyplňte svůj e-mail a nejnovější články a videa budou chodit přímo do vaší schránky.

Komentáře