Citim pokoru a vdecnost k tve praci, mila Deniso, k procesu kterym jsem diky tomu mohla projit a najit sama sebe, naplnit se zevnitr (svoji potrebu po bezpeci, podpore a hluboke intimite sama se sebou).

Spolecna 4tydenni cesta nas vsech tady konci, citim posun ve svem zivote a vnitrni naplneni, v ktere jsem ani nedoufala. Jsem velmi vdecna i vsem zenam za jejich otevrenost ve sdileni osobnich pribehu, podporu, lasku a odhodlani a spolecnou intenci a energii, kterou vnimam se kazda posunula tam kam mela.

Až nyní se v životě začínám zabývat sama sebou. Vím, že čas prakticky neexistuje, přesto mě mrzí ten, který jsem promrhala tím, že jsem na sebe zapomínala.

Ostatním ženám bych doporučila začít pro sebe dělat cokoliv, co povede k jim samým. A pokud začnou kurzem LÁSKA JE TVŮJ ZDROJ, udělají už tento první krok tím nejlepším směrem.

Děkuji Ti za Tvou inspiraci a vedení, i když jsem si prošla jen malou holčičkou, přesto jsem objevila vše. Uvědomila jsem si svou celistvost a nejsilnější informaci, kterou jsem  si potřebovala uvědomit, je to, že LÁSKA JE MÚJ ZDROJ. Vše máme na dosah a v tu pravou chvíli pro nás se vše vyjasní, objasní a my jsme schopni vidět. Tak jak ovoce dozraje v pravou chvíli, aby nám mohlo prostřednictvím sebe  předat dary matky přírody i vesmíru, tak i my uzráváme na našem stromě života, abychom mohli v ten správný čas vydat ze sebe své dary. 

Děkuji  Ti a přeji světlo sílu a všeobjímající lásku v srdci .

Po prvním týdnu (s malou holčičkou) mi přišel do hlavy nápad, který mi přijde jako řešení na všechny ty starosti a věci které mě trápily. A vlastně se mi tím potvrdilo to, co mi moje vnitřní holčička v první meditaci řekla. Tím nápadem se spojily všechny mé tři přání od zlaté rybičky dohromady. Jedna věc je řešením pro všechno 🙂 Takže mám zase konečně směr, cíl... smysl - na co se mám zaměřit.

Jéééžišmarja děkuju, mně se tak ulevilo! A s touhle úlevou ejhle... manžel je, mazlivější, víc v klidu, víc se mnou... nebo možná, to víc vidím, vnímám? Nevím, každopádně mám zase ten náboj, vizi, cestu. Děkuju

Prošla jsem meditací pro vnitřní holčičku, mou malou Mišku ... a pocity ?

Přiznám se, že jsem měla trochu... trochu hodně strach, co mne tam čeká, zda a jak to bude bolavé.... před týdnem umřel táta a těch emocí teď bylo velmi mnoho.
No. Nevím jestli to nazvat bolestí, ale bylo to rozhodně silné a emotivní a intenzivní, bušilo mi srdce a při prvních slovech Denisky mi začaly téct slzy proudem. Neměla jsem potřebu je zastavit, chtěla jsem prožít to co přijde. 

Při druhé meditaci  jsem taky plakala, ale už ne tolik a malá Miška už byla veselejší a ptala se, proč víc nedělám to co umím ... tak malá a tak moudrá, Miška, Mišička moje. ❤️
Jak to, že jsem tě dřív neslyšela a zapomněla, jak umíme obě zářit na celý svět?  🤲🏻🌸

Vyřešila jsem své „neodpuštění“ mamince v sobě, šla jsem do hloubky, přijala ji jako ženu, jako bytost, jako matku. Z teoretické roviny jsem si VŽILA slova, že „i ona dělala to nejlepší, co mohla“.

Můj vztah s maminkou začal být krásný až teď. Když začne najíždět na tu svou "náladu", vnímám maminku úplně jinak. Vnímám ji jako nepochopenou holčičku, která se trápí, která má své bolesti, a která je možná nikdy (v tomto životě) nevyřeší, protože neví jak. A bojuje a kope kolem sebe, a (znovu) dělá to, co podle sebe považuje za nejlepší.

Mamince jsem po třiceti letech poprvé od malinka (a za týden a za měsíc znovu) dokázala říct upřímné: „Miluji Tě.“

Náš vztah je jiný, maminka tolik nekope, nebojuje. Ne se mnou. Jsme si blíž, jsme k sobě upřímné. Nebere si osobně cokoli, co řeknu, co dělám. Nepovažuje každý můj pohled jako útok na sebe. Jak vnímá své okolí, nevím. Mně ale začala vnímat jinak. U mě jako by už vzdala věčnou snahu mne od sebe neustále odhánět.

Ještě jednou Ti, Deniso, děkuju. A poděkuju Ti ještě tisíckrát a jednoho dne snad i osobně, že jsi mi poskytla příležitost k obrovskému životnímu skoku v tak raném věku. Že nemusím maminku vláčet jako kotvu za sebou, že ji mohu chtít navštěvovat, těšit se za ní, že ji mohu milovat a přijímat ji.

Ahoj všechny ❤️
Chtěla bych zase s vámi po dalším týdnu podílet pár slov na téma maminka. Dnes jsem mamince napsala dopis vděčnosti, těším se, až jí ho zabalím do nějaké hezké stuhy a az bude ten správný čas tak předám.

Jsem sama v údivu co hezkého jsem ji byla schopna napsat...diky vizualizacím z tohoto týdne jsem byla schopna změnit úhel pohledu a také to jak maminku vnímám. Z představy slabé a nespokojené ženy jsem se dostala a navnímala na silnou stastnou a láskyplnou zenu, pocítila jsem její podporu a přijetí a nacítila její vlastní zranění. Dovolila jsem si byt tou slabou, holčičkou, která nic nemusí, která nemusí zachraňovat maminku a která naopak cítí bezpečí a lásku u maminky... 🥰

Krásný den ženy, tak i já se jdu podělit s pokrokem. Včera jsem si prošla druhou lekci Vztah s maminkou, ještě mě čeká psaní dopisů, ale při prvním poslechu meditace jsem se pěkně odbourala. Většina meditace byla o intenzivním pláči, který až dusil. Cítila jsem ale otevřené srdce, neskutečnou lásku a vděčnost. I pres programy, které od maminky mám a které teď hodně intenzivně řeším, přes spoustu přešlapů, které v mé výchově udělala a jaký nezdravý vzor vztahu mi dala, tak k ní cítím neskutečnou lásku a vím, že dělala co uměla.

Milé, musím se podělit o naprosto úžasný zážitek z meditace s tělem. Zalila mě taková vlna lásky a uvědomění, že se nemusím snažit milovat své tělo. Ale otevřít se té milující bezpodmínečné lásce těla ke mně. Že to, jak vypadá, dělá z lásky pro mě. ❤ Je tak moudré! Tolik moudrých slov a vjemů mi předalo, že to samo o sobě stačilo k naprostému přijetí mého těla a pochopení, že ono je zhmotněnou LÁSKOU. Děkuji. 🥰💝💃💐

Dnešní meditace na téma Láska k tělu byla opravdu krásná. ☺️ Plakala jsem vděčností. 🙏♥️ Doposud jsem měla z jiných lekcí spíš pocity uvědomění, ale teď se cítím opravdu...
🌸nádherně 🌸uvolněně 🌸 lépe se mi dýchá 🌸 cítím přijetí sama sebe 🌸 odhodila jsem starosti 🌸 cítím se lehčí 🌸 mám čistší hlavu 🌸 vím, že jsem krásná 🌸

Po této meditaci cítím konečně změnu. Chci být víc sama sebou, vím, že se nemám nutit do věcí, ve kterých se necítím dobře.
Děkuji sama sobě, že jsem si vybrala právě toto tělo a tento vzhled.

Dobre ranko Ženy, snad to nebude poburovat, ale i tak to napíšu 🙂 Dnes ráno jsem si po hodně dlouhé době udělala dobře. V lásce ke svému tělu mám řekneme jistě mezery či výhrady, ale vše v tomto životě vnímám smysly a hodně přes tělo. Když nemám přítele (a to je většina času z 5 let, které trávím po rozvodu sama se synem), většinou nad nějakým sebeukojenim mávnu rukou. A když přece jen, tak si vše odbudu rychle, skoro jakoby. S pocitem sebe pohrdání, že něco takového vůbec potřebuju, a výsledkem je jen takové malé uvolnění a někdy spíš vyčerpaní.

Dnes ráno jsem ale dopřála péči a lásku sama sobě, ze sebe, a dopřála jsem si nejen jeden, ale hned 2 orgasmy. Nespechala jsem a potom jsem jen tak ležela a usmívala se nad tím, jak úžasne se cítím, a jak miluji svoje tělo a jsem vdecna za to, že je takové, jaké je. 🙏♥️🌈

Musím říct, že jedu do práce s úplně jiným pocitem.. Myslím, že dnešní vděčnost za mé tělo se mi bude psát úplně sama. 😇 Krásný a požehnany den vám všem Úžasným Ženám. 🌹🌺🌻🌼🌸

Vim, ze vyjadrovani emoci je me velke tema. U nas doma se vzdy o pocitech mlcelo, vse se zaviralo pod poklicku. A kdyz male mimi moc kricelo, tak bylo okriknuto. Ale po malych kruckach to jde. Treba kdyz hraju s detmi nejakou hru, tak se do toho cela „zareru", necham emoce proudit a jednak si hru uprimne uziju, druhak mi je pote lehceji.

Když srovnám svoje pocity před vstupem do kurzu a teď, cítím se mnohem lehčí, radostnější a více ve svém středu. Změnu, která se odehrává uvnitř mne samotné vnímám i na svých dětech, které jsou lépe naladěné a vše plyne ve větší lehkosti, kterou evidentně vyzařuji. Děkuji za laskavé provázení Denisou, která má moc příjemnou energii.